Reklama
 
Blog | Naďa Dubcová

Dujuspikingliš?

  1. Když se u nás v Praze v poválečných letech vyskytl nějaký turista, zamotal se v uličkách a chtěl se vymotat, obracel se se svojí prosbou na radu o správnou cestu  na staršího člověka, protože se vědělo, že zná minimálně jazyk německý. Mladí, tedy moje poválečná generace tehdy dřela ve škole povinnou ruštinu a jen někteří si přibrali soukromou výuku jiných jazyků.

Jak moc jsem využila znalost ruštiny se projevilo nedávno, když jsem se na Kypru místo válení u moře válela v posteli v tamnější nemocnici.

Všichni uměli anglicky jen já ne a tak to zkoušeli s ruštinou. No, chudoba, co vám mám povídat…

Dnes, když se chce zeptat nějaký zbloudilý turista na cestu, vybere si osobu mladou, protože ví, že je jazykově vybavená.

Dalo by se říct, že ta moje poválečná generace je jazykově zaostalá, ale není to tak úplně pravda, jenom musela vynaložit více námahy, aby ty jazykové znalosti získala, než generace posametová, která má možnost vyjet do světa a ty jazyky přímo nasávat.

Před sametem ta moje generace neměla moc velkou motivaci, aby se jazyky učila. Nebylo moc příležitostí ty znalosti využít.

Ale děláme co můžeme, doháněli jsme co se dalo a leckdy jsme třeba i v mnohém lepší než někteří mlaďoši, kteří námi někdy opovrhují a hulákají, že bychom neměli mít volební právo, nebo že jim ujídáme chlebíčka.

Nojono kdo jinej by se měl bouřit a chtít změnit svět než mladí a neklidní, jen by někdy nemuseli vylít s vaničkou i dítě.

Reklama